Učili jsme se to jako malí, děláme to každý den, ale skutečně to umíme? A jak se to pozná? Inu, třeba tak, že postel, do níž se večer noříme, poskytuje potřebné pohodlí po celou noc a k tomu i lákavě vypadá. Jak tedy správně stlát?

Klíčem ke správnému stlaní je…

Správně vybraná, kvalitní matrace, je základnou pro veškeré postelové textilie. Aby nám dlouho vydržela, je vhodné používat chránič. Prodává se buď ve formě tenké pokrývky s všitými gumami v rozích, nebo ve formě nepropustného natahovacího prostěradla. Chránič navlékneme na matraci, uhladíme a pokračujeme další vrstvou, samotným prostěradlem. V něm bývá ukryto tajemství krásně ustlané postele. Málokdo vstává rád z lůžka, které vypadá, jako by je zválelo stádo skotu a ještě nádavkem pečlivě přežvýkalo. Aby se tak nestávalo, je potřeba zvážit, zda chceme investovat čas do pečlivého žehlení a následného pečlivého stlaní klasického prostěradla, nebo zda nám více vyhovuje prostěradlo napínací. Ale ani výběrem mezi klasikou a modernou si nepomůžeme. Je potřeba správně měřit. Příliš krátké klasické prostěradlo se nám bude snadno muchlat, příliš dlouhé zase nepěkně přečuhovat. Příliš krátké napínací nenavlékneme nebo nám zkřiví matraci. Příliš dlouhé bude nepěkně varhánkovité. Řešení je prosté: měřit. Počítat nejen s délkou a šířkou matrace, ale i s její výškou a pečlivě vybírat velikost prostěradla. A pokud ani to nestačí a prostěradlo je vzdor pečlivému výběru stále málo vypnuté a hladké, je tu jeden osvědčený tip. Sice trochu pracný, ale léty prověřený a naprosto spolehlivý. Pro klasické prostěradlo svírací špendlíky, pro napínací prostěradlo knoflíky a dírková pruženka. Už tušíte?

Tajný tip precizní hospodyňky

Při pohledu na varhánkovité prostěradlo ji už tenkrát braly mory. A tak to vyřešila po svém – po delších stranách vždy několikrát přichytila pečlivě vypnuté klasické prostěradlo svíracími špendlíky rovnou k obalu matrace. Čím více špendlíků, tím menší zátěž pro matraci – síla tahu při převalování spáče se rozprostřela do více bodů. A drželo prostěradlo, matrace i její nervy. Prostěradlo bylo pořád rovné a hladké jako sklo. Jenže ouha – léta plynula a přišla novinka v podobě prostěradel napínacích. To už nebylo tuhé plátno, do nějž se smělo beztrestně zajet sichrhajckou. Teď šlo o oka. Každé píchnutí špendlíku mohlo být prostěradlu osudné. Co teď? Precizní hospodyňka si poradila bravurně. Nejdříve natáhla nové prostěradlo na matraci. Poté ji obrátila a krejčovskou křídou vyznačila po krajích delších stran vždy 3 a 3 proti sobě ležící body. Na ta místa pak našila nitěné knoflíčky. Vzala dírkovanou pruženku, umístila na knoflíček, lehkým natažením vedla příčně přes matraci směrem k na druhé straně přišitému knoflíčku, připnula a odstřihla přebytečnou pruženku. Takto postupovala i u prostředního a třetího páru bodů, resp. knoflíků. Výsledkem bylo vždy perfektně vypnuté prostěradlo. Při příštím převlékání prostěradla jen sundala pruženky a prostěradlo jednoduše stáhla. Potěšení ze spaní na hladké posteli jí za to stálo.

Jak dál směrem k úhledné posteli?

Na hladké prostěradlo patří pečlivě vyrovnaná přikrývka. Ať už žehlíme, nebo vybíráme nežehlivé materiály, rozhodně se nám vyplatí peřinu nenechávat zmuchlanou, ale po vyvětrání lůžka přikrývku složit buď na polovinu do nohou postele, nebo opravdově ustlat přeložením napůl či na třetiny a pečlivě uhladit povrch. Pěkně vypadá, když okraji lůžka směřuje přehyb deky, nikoli konce. Polštáře zlehka protřepeme, provzdušníme a položíme do čela postele. Nakonec můžeme postel  elegantně zakrýt přehozem.

Všichni to známe: Jak si kdo ustele, tak si lehne. Tak proč nelíhat příjemněji?