V ložnici trávíme až třetinu svého života. Měla by v ideálním případě být místem klidu, soukromí, odpočinku i vášně. Jak to zařídit, abychom se v ní cítili co nejlépe? Pomoci nám mohou barvy.

 

Vášeň versus klid

Je pro nás ložnice především místem odpočinku, nebo se nám pokaždé, když do ní vstoupíme, vybaví chvíle vášně, jež nám zrychlí tep? A co když cítíme (a ctíme) obojí? Ložnice je především místem odpočinku, místem, kde nabíráme síly na další den. Abychom si v ní mohli co nejlépe odpočinout, měla by k relaxaci vybízet, vyzařovat klid, dodávat pocit bezpečí a pohody. K tomu všemu nám dopomohou světlé přírodní barvy – barvy země, vody a vzduchu, což znamená světle hnědé, světle modré a světle zelené tóny. Červená barva je sice odjakživa spojena s vášní, ale pro velké plochy v ložnici se nehodí, působí rušivě až agresivně a brání odpočinku. Pokud se jí však nechceme vzdát a dech vášně chceme v ložnici připomenout, můžeme červenou použít na doplňcích – polštář, vonná svíčka, přehoz nebo kobereček u postele. Čím více prvků chceme uplatnit, tím tlumenější tón červené volíme. I zde platí, že méně znamená více.

Výrazné akcenty

Pokud chceme použít syté barvy nebo výrazné vzory, měli bychom s nimi šetřit a umístit je na jedno jediné místo, ideálně za hlavu postele, jako určité uzemnění pro pocit většího bezpečí. Nadužitím sytých barev by ložnice „ztěžkla“, přestala by být vzdušná a v případě malé ložnice by se nevyhnutelně dostavil pocit uvěznění v kobce. Na druhou stranu se rozhodně nemusíme bát výrazný prvek ložnici dopřát. Může jím být stěna s výraznějším motivem na tapetě, obraz nebo svítidlo. Mělo by to být něco, co nás zaujme a zároveň bude působit příjemným a uklidňujícím dojmem. Pokud si máme vybrat mezi obrazem představujícím koráb zmítaný bouří a obrazem představujícím přístavní hráz při západu slunce, je (správná) volba zcela zřejmá.

Cit pro kombinace

S barvami je potřeba zacházet s citem a pro ložnici to platí dvojnásob. Příliš mnoho barev působí rušivě a odpočinku nesvědčí. Ložnice by proto měla vycházet buď z jedné barvy a jejích odstínů, nebo ze dvou, maximálně tří barev, které jsou vůči sobě komplementární (doplňkové) nebo spolu na paletě sousedící (analogické) – viz barevné kolo. Čím více barev, tím více vzruchu, který je v ložnici nežádoucí. Vždy volíme barvy tlumené.

Barvy dle ročního období

Pokud jsme vymalovali ložnici neutrální barvou, bude pro nás snazší měnit doplňky dle ročního období nebo momentální nálady. Proč si v parném létě nedopřát spánek v chladivě modré či modrozelené posteli? Nebo naopak za chladných zimních nocí nezaplout do meruňkové či lososové? Teplé barvy podzimu přímo vybízejí k tomu, aby se člověk zachumlal a usnul dlouhým zimním spánkem. Čímž se dostáváme k dalšímu bodu barevného vyladění ložnice – a tím je světlo. 

Světlo a osvětlení v ložnici

O vlivu barev na vnímání prostoru toho bylo řečeno a napsáno mnoho. Takže jen shrneme základy: Tmavé barvy opticky zmenšují prostor, světlé zvětšují, tmavý strop místnost opticky snižuje, bílý strop a světlá linka pro změnu strop opticky zvýší. Místnosti na severní stranu opticky můžeme prozářit světlými barvami, jižní místnosti opticky zchladit barvami studenými.
A osvětlení? Probudit se do pošmourného podzimního nebo temného zimního rána zvoněním budíku a následně rozsvítit ostré světlo není nejpříjemnějším startem do nového dne. Přesto se tak spousta lidí z pouhého zvyku zcela nepochopitelně mučí. Pokud není vyhnutí a vstávat za tmy musíme, můžeme ranní trauma zmírnit lepším výběrem osvětlení. Místo jednoho svítidla se silnou žárovkou použijeme v ložnici soustavu bodových osvětlení či jen malou lampičku se slabým, teplým světlem. Drobnost, řeklo by se. Ale dělá divy. Stejně jako malý kobereček vedle lůžka – spustit nohy z postele a zabořit se chodidly do měkkého, teplého koberečku je nepochybně lepším startem do nového dne než dotek chodidel na chladné podlaze. Drobné detaily někdy mohou mít rozhodovat o tom, jaký bude náš den.

Ložnice je naším odrazem

Nic není tak otravné jako včerejší šlágr. Snažit se napasovat do módního trendu za každou cenu může v důsledku vést i k pořádnému rozčarování. Spíš než na trendy bychom měli dbát na vlastní pocity. Barevný (a nejen barevný) výsledek našeho snažení by měl vycházet přímo z nás, souznít s námi a vyvolávat veskrze pozitivní vibrace. Jakmile něco působí rušivě, je to špatně. Proto ať už se rozhodujeme pro jakékoli barvy a ladění, vždy pozorně sledujme sami sebe, jaké účinky na nás dané barvy a jejich kombinace mají. Vyplatí se to.